4    VYPOČÍTATELNOST


Mcdonaldizace zdůrazňuje věci, které mohou být zkalkulovány, spočítány a kvantifikovány. Znamená to tendenci použít kvantitu jako měřítko kvality. V ede to k dojmu, že kvalita je ekvivalentem určité, obvykle (ale ne vždy) velké kvantity věcí.

Whoppers, Whalers a Sledovatelé váhy

McDonald si byl vědom kvantifikace od počátku a zdůrazňoval ji několika způsoby. Po mnoho let jejími nejviditelnějšími symboly byly obrovské nápisy, obvykle pod ještě většími zlatými oblouky, propagující miliony či miliardy hamburgerů, prodaných McDonaldovými řetězci restaurací. Byl to poněkud tupý způsob, jak informovat o McDonaldově úspěchu. (Potom co se stal McDonald tak známým, nebylo nutné, aby byl i nadále tak drzý.
Proto zmizely velké nápisy a zmenšily se zlaté oblouky. Navíc, jak uvidíme v deváté kapitole, ke zmizení těchto křiklavých znaků přispěly i protesty proti nim.) Potenciální zákazník si měl uvědomit, že stále stoupající počet prodaných hamburgerů indikoval nejen úspěch řetězce, ale že takový prodejní úspěch je výsledkem dobré kvality hamburgerů. T ak byla určena souvislost, alespoň v náznaku, mezi velkým prodejem a kvalitou. Kvantita se rovnala kvalitě.
McDonald přenáší důraz na kvantitu i do pojmenování někte rých jídel, zejména Big Mac. V elký burger je žádoucí prostě proto, že je velký. Ale i zde je vypočítavost. Spotřebitelé jsou vedeni k přesvědčení, že dostávají hodné potravy za málo peněz.
Vypočítaví zákazníci přicházejí s pocitem, že nejenže dobře pořídili, ale že snad i dostali od McDonalda to nejlepší. Jestliže nemohou dostat něco za nic, alespoň věří, že dostávají něco za velmi málo.
Stejně jako v mnoha jiných aspektech jejich činnosti, McDonaldův důraz na kvantitu se zrcadlí i ve všech rychloobslužných restauracích. Nejjasnějším příkladem je Burger King, který zdůrazňuje množství masa ve svých dvoupatrových hamburgerech, nazývaných WhoPPer (obrovská věc) a ryby v sendvičích, nazývaných vhodně Whaler (velrybář). Pak sem patří W endy's, který mívá v názvech svých jídel "Biggie". Podobně i Seven-Eleven nabízející svým zákazníkům horký párek v rohlíku pod názvem Big Bite (velké sousto) , velký chlazený nápoj Big Gulp (velký lok) , či ještě větší Super Big Gulp. Tento důraz na kvantitu v mcdonaldizované společnosti však není omezen jenom na rychloobslužné restaurace. V e snaze vyrovnat se podnikání v oblasti rychlého jídla, výrobci potravinových produktů pro domácí spotřebu přicházejí s takovými názvy jako "Campbell Soup Company's Big Start Home Breakfasts". (Velký začátek domácí snídaně z Campbellovy polévkové společnosti - pozn. překlad.) Chceme-li příklad z jiného oboru, poslouží nám U nited Airlines, které se chlubí, že slouží většímu počtu měst než kterékoli jiné aerolinie.
Co je obzvláště zajímavé na veškerém tomto zdůrazňování kvantity, je zdánlivý nedostatek zájmu o kvalitu. United Airlines nám nic neříkají o kvalitě svých bezpočetných letů, ani o pravděpodobnosti, zda jejich letadla budou na místě včas. NÁsLEDKEM toho rostou obavy o úpadek či dokonce o úplné vymizení kvality, a to nejen v podnikání rychloobslužných restaurací, ale i v celé společnosti. Kdyby se rychloobslužné restaurace zajímaly o kvalitu, mohly by přece svoje produkty pojmenovat například "Delicious Mac" (tj. lahodný), "Mac with Prime Beef" (tj. z prvotřídního hovězího masa), nebo "All Beef frankfurter" (čistě hovězí párek). Faktem zůstává, že typický mcdonaldovský zákazník ví, že nedostává jídlo té nejlepší kvality. McDonald je místo, kam jdeme, když potřebujeme naplnit žaludky spoustou kalorií a uhlohydrátů, abychom se mohli věnovat další racionální činnosti. Je mnohem efektivnější pokládat jídlo za natankování než za jídelní zážitek. Sklon rychloobslužných restaurací minimalizovat kvalitu ve snaze rychle a hodně prodávat se dobře odráží ve smutné historii plukovníka Harlanda Sanderse, zakladatele podniku Kentucky Fried Chicken. Kvalita jeho kuchařských technik a tajemství jeho koření (které jeho žena původně míchala, balila a sama odesílala) vedla k velkému úspěchu a do roku l960 k vybudování 400 licenčních podniků. Sanders velice dbal na kvalitu, zejména svých omáček: "Pro Sanderse byly vrcholem j'eho umění skvélé omáčky ze smési bylin a korení, kterým se musel vénovat čas a trpélivost. Jeho ctižádostí bylo udélat tak dobrou omáčku, aby lidéj'edli jenom ji a zahodili to ,Zatracené kuře'." V roce l964 Sanders prodal svůj byznys a stal se jen mluvčím a symbolem pro Kentucky Fried Chicken. Nový majitel začal brzy zdůrazňovat, že mu více záleží na rychlosti, než na kvalitě: "Plukovníkova omáčka byla fantastická. . .ale byla příliš složitá, drahá a vyžadovala mnoho času. To se muselo Zménit. To nebylo rychlé j'ídlo." Ray Kroc, který se s plukovníkem Sandersem spřátelil, ho slyšel říkat: " To neplodné . . . zaríZení . . . Pokurvili každou Zatracenou véc, kteroujsem mél. Méljsem nejfantastičtěj'ší omáčku na svété a ti čubčí synove 'j 'i . Z toho vytáhli a zředili vodou. . .puknul bych vZteky." Najdou se lidé, kteří prohlašují, že objednání si velkého množství jídla za málo peněz v rychloobslužné restauraci je spíše iluze než realita. V nápojích je hodně ledu a velká, načechraná (a levná) houska zvětšuje hamburger. Obzvláště iluzorní je velikost porce hranolků. Ty jsou obvykle naaranžovány speciálními lopatkami tak dovedně, že se jich jeví mnohem větší množství, než je ve skutečnosti zákazníkovi nabízeno. Krabice a sáčky jsou tak tvarovány, že vypadají, jako by byly zaplněné až po okraj. T aké jejich vnitřek je obvykle pruhovaný proto, aby iluzi ještě umocnil.
Ve skutečnosti, vzhledem k ceně, je v každém balíčku hranolků velice málo, z několika bramborů za pár penny. Právě na nich se získává ohromný profit. Reiter prohlašuje, že u Burgera Kinga jsou hranolky prodávány za 400 %//% jejich ceny! Proto jsou zákazníkovy kalkulace chybné, on nedostává hodně za málo. A neplatí to jen o hranolkách, ale o všech položkách jídelníčku v rychloobslužných restauracích. Nápoje u Burgera Kinga například zahrnují 600 procentní přirážku. Takže vezmeme-li v úvahu obrovské množství lidí, které tyto restaurace navštěvuje, spolu s velkým množstvím existujících filiálek, je jasné, že zde dochází k obrovskému zisku zejména proto, že podniky fungují tradičním způsobem ~ nechávají lidi platit srovnatelně mnoho za relativně málo.
Abychom byli přesní, rychloobslužné restaurace pravděpodobně dávají více jídla za málo peněz než tradiční restaurace, ale vynahradí si to větším obratem. Mají menší zisk na jednotlivých jídlech, ale prodají jich mnohem více. Důraz na obrat a na velikost nabízených produktů nejsou jediný způsob, jímž se rychloobslužná restaurace zaměřuje na kvantitu. Dalším příkladem může být velký důraz na rychlost, se kterou je jídlo servírováno. První filiálka Raye Kroce se jmenovala McDonald's Speedee Service Drive-In. (Nejrychlejší obsluha v McDonaldově průjezdném podniku pozn. překlad.) Jednou se McDonald pokoušel servírovat hamburger, nápoj a hranolky za 50 sekund. Restaurace udělala rekord v roce 1959, kdy se jim povedlo servírovat 36 hamburgerů za 110 sekund. Burger King se dnes snaží obsloužit zákazníka během 3 minut od jeho vstupu do restaurace. Ještě dalším aspektem důrazu na kvantitu je preciznost, s jakou je každá komponenta rychlého jídla odměřována.
Například velká pozornost se věnuje ujištění, že syrový hamburg ~ er neváží ani méně ani více než l,6 unce, takže z libry masa je l0 hamburgerů. Předvařený hamburger musí měřit napříč přesně 3,875 palce. Houska je obvykle velká v průměru 3,5 palce.
Tato šířka umožňuje, že grilovaný hamburger přečnívá přes okraj housky , a tím vzniká iluze většího objemu. McDonald vynalezl technologii nazývanou "fatilyzer", pomocí níž zajištuje, že masový hamburger nemá obsah tuku větší než l9 procent. To je důležité proto, že větší obsah tuku by vedl k většímu scvrknutí hamburgeru během přípravy a tudíž ke znemožnění nabídky velikého hamburgeru, který se sotva vejde do housky. Aby se podpořila iluze, že v každém balíčku je hodně hranolků, zaměstnanci používají lopatku, která pomůže odměřit vždy přibližně stejné množství. Nové automaty na nápoje zajištují, že do každého kelímku přijde správné množství tekutiny a nic se nerozbryndá.
Sérii přesného měření převzali i jiní podnikatelé, např. Arby's při přípravě a podávání roastbeefu. Všechno pečené hovězí váží na počátku vždycky l0 liber (libra je přibližně 0,5 kg pozn.
překlad.). Potom se peče při teplotě 200 stupnů Fahrenheita asi 3,5 hodiny až do vnitřní teploty l35 stupňů. Pak se dusí při své vlastní teplotě ještě asi 20 minut, dokud nedosáhne l40 stupňů.
Na tento postup Arby's nepotřebuje žádného zkušeného šéfkuchaře, jeho roastbeef je takto schopen připravit doslova každý, kdo umí číst a počítat. Když je maso hotové, dá se říci, že váží něco mezi 9 librami a 4-7 uncemi. Každý roastbeefový sendvič má 3 unce masa, takže z jednoho plátku udělá Arby's asi 47 (plus minusjeden) sendvičů.
Samozřejmě že rychloobslužné restaurace a jejich odvozeniny nejsou jedinými příklady velkého důrazu na přesnou kvantifikaci. V ezměme si třeba kuchařské knihy. V originálním vydání tzv. The Boston Cooking School Cook Book (Kuchařská kniha bostonské kuchařské školy - pozn. překlad.) z roku 1896 Fannie Farmerová (ano, byla to reálná bytost) velmi zdůrazňuje přesné měření, a pomáhá tak racionalizovat domácí vaření. Ještě před svou smrtí změnila americkou kuchyňskou terminologii u slov jako "špetku" a "trošku" a "vrchovatou lžíci" na svou presnou, vědeckou a standardizovanou terminologii, představující model vaření, který byl snadný, spolehlivý a mohl být dodržován i nezkušenými kuchařkami. Fannie Farmerové, "matce rovného měření", můžeme přičíst popularitu za zavedení takových presných každodenních kuchyňských termínů, jako je rovná kávová lžička, 1/2 kávové lžičky, odměrka, teploměr v troubě a "peč při 350 stupních 40 minut".
Kvantifikace není jenom integrální částí jídla, ale i zdravých jídelníčků. Dietetický průmysl je velký a stále se rozrůstá. Zahrnuje dietetické léky, knihy o dietách, videopásky s cvičeními, dietní jídla, dietní nápoje, kliniky, zaměřené na snižování váhy, a "tukové farmy". Váha,její úbytek (nebo přírůstek), či potřebné časové období se měří velmi přesně. Také příjem potravy je pozorně měřen a monitorován. Každé dietní jídlo v detailech uvádí množství, počet kalorií i mnoho dalších věcí.
Organizace, jakojsou Weight Watchers (tzv. Sledovatelé váhy, což je masové sdružení, které radí členům a klientům, jak mají zhubnout - pozn. překlad.) nebo Nutri/System, jsou kalkulacemi přímo posedlé. Například Nutri/System se chlubí, že většina jejich mražených sušených jídel "může být hotova během pěti minut, takže nemusíte strávit spoustu času v kuchyni." Ve svém nekonečném pídění po zkrácení času přípravy jídla Nutri/System nyní nabízí "stále větší počet jídel do mikrovlnné trouby, která mohou být na vašem talíři připravena k jídlu za 90 sekund poté, co je vyndáte z kredence".

Mona Lisa, time-outs a Michael Jordan

Hromadný zájezd také reprezentuje vzrůstající zájem spíše o kvantitu než o kvalitu. Je absolutně nemožné skutečně poznat Paříž za den nebo dva, či dělat v Louvru (kde je ohromné muzeum) za tak krátké návštěvy něco jiného, než spěchat k obrazu Mony Lisy, rychle se mrknout na umělecké dílo a zase spěchat zpátky do autobusu. Vzhledem k charakteru těchto cest, lidé oddaní zájezdům jsou ovšem sotva schopni podrobněji vyprávět svým přátelům o zemích a zajímavostech, které viděli.
To co sledujeme v televizi, je také silně, nebo dokonce výhradně určeno spíše kvantitativními faktory než kvalitou. Není to vysoká kvalita programu, která předurčuje, jestli bude nějaký pořad vysílán nebo ne, ale počet bodů a v závislosti na tom příjem z reklamy. Viceprezident programu ABC ozřejmil toto preferování kvantity před kvalitou, když řekl: "Programy komerční televiZe maj'í přilákat diváky k reklamám, které obklopují program. ... Základní tvořivé estetické hodnoty (tj. kvalita!) jsou důležité, ale vždycky až druhotné" Potenciální programy jsou testovány na vzorcích posluchačstva ve snaze předpovědět, který pořad bude mít největší ohlas. Ten je pak vybrán pro pravidelné vysílání. Bodovací služby, jako například Nielsen, předurčují osud televizních programů. Důmyslná měřící zařízení jsou umísťována také i do domovů vybraných amerických televizních diváků. Současná technologie požaduje od diváka, aby zmáčknutím kontrolního tlačítka označil, kdy začíná a končí jeho sledování televize. Měřič občas zabliká, aby se přístroj ujistil, jestli jste opravdu přítomni a sledujete vysílání.
Divák pak musí zmáčknout OK. Brzy pravděpodobně uvidíme nový, vylepšený pasivní divácký měřič, který bude měřit návyky sledování televize, aniž bude od diváka požadovat spolupráci.
Hodnocení je vzato z počtu Nielsenem vybraných domovů, kteréjsou naladěny na určitý typ programů. Programy s vysokým hodnocením přinesou vysoké příjmy a dlouho vydrží na obrazovce. Je samozřejmé, že nám tyto ohlasy neříkají nic o kvalitě programů. Často se stává, že ty nejkvalitnější pro'gramy dostaly jen velmi málo hlasů. To je důvod pro existenci tzv. veřejného vysílání (PBS), které je financováno veřejností a sbírkami, a proto se daleko více zajímá o kvalitu programů než o jejich bodové hodnocení.
Televizní stanice v Evropě jsou mnohem častěji řízeny vládou, než aby byly v soukromém vlastnictví. Výsledkem je, že daleko méně podléhají přáním komerčních sponzorů a více se zajímají o kvalitu programů. Proto vidíme mnohem kvalitnější vysílání v evropských, než v amerických televizích. Dá se však předpokládat, že vývoj různých druhů soukromých evropských kabelových a satelitních televizí bude v budoucnu pravděpodobně znamenat jejich velký posun ve směru k současné televizi americké.
Když ještě na okamžik zůstaneme u televize, musíme upozornit na to, jak se změnila podstata sportovních událostí díky snaze získat televizní smlouvy a ohromné příjmy, které z nich plynou.
Mnoho sportovních týmů vydělává nesrovnatelně obrovské sumy ze svých televizních smluv, a proto jsou hráči ochotni obětovat přímé diváky a dokonce i samotnou hru, aby zvýšili svůj příjem.
Dobrým příkladem toho je takzvaný televizní time-out u živého sportovního vysílání. dříve se televizní reklamy objevovaly během přirozené pauzy ve hře, například při přestávce nebo při nástupech. Ale to bylo příliš málo na to, aby přinášely televizi větší zisky, které byly reklamní společnosti ochotné platit. Došlo tedy k zavedení pravidelných přestávek ve sportovních utkáních, jako je třeba fotbal nebo košíková. Mnoho majitelů sportovních filiálek tak zvýšilo svoje příjmy z reklam, ale většina diváků si myslí, že tím byla obětována kvalita sportu. To znamená, že tyto nucené přestávky mění nejen podstatu některých sportů, ale často mohou ovlivnit i výsledek hry. Má to negativní důsledky pro fanoušky, kteří si zaplatí vstupenku, aby mohli přímo sledovat zápas. Z jejich hlediska tyto přestávky narušují průběh hry.
Fanoušci doma mohou alespoň sledovat reklamu, ale diváci na stadioně jsou ponecháni v nečinnosti a jen čekají, až reklama skončí a zápas bude pokračovat. Majitelé týmů považují tyto negativní vlivy na kvalitu hry za bezvýznamné, ve srovnání s ekonomickým ziskem z většího počtu reklam.
Vrátíme-li se k samotnému sportu, je jasné, že ve své podstatě klade důraz na kvalitu jednotlivce (například akrobatické výkony basketbalové hvězdy Michaela Jordana) a na výkon týmu (například týmová práce Boston Celtics). Zároveň ale jsou v každém sportu velmi důležité i kvantitativní faktory. V mnoha případech jde kvalita ruku v ruce s kvantitou ~ čím lepší je výkon, tím více je za něj bodů a tím je větší počet vítězství.
Proto ve sportech nikdy nemohla být kvalita opomíjena a byla vždy spjata s kvantitou. Avšak v průběhu let se stále více zdůrazňují hlediska, která mohou být kvantifikována i ve sportech. Jeden z pozorovatelů popisuje tento trend následujícím způsobem:
Moderní sporty jsou charakterizovány téměř nevyhnutelnou tendencí transformovat každý atletický výkon do něčeho, co se dá kvantifikovat a změřit. Nahromadění statistiky v každém aspektu hry je hlavním rysem fotbalu, baseballu, hokeje i atletiky, kde přesnost kvantifikace má, díky stále přesnější technologii, dosáhnout stupně, kdy se stopky budou jevit primitivní.
Nejenže vzrostl důraz na kvantifikaci, ale některé sporty byly pozměněny, aby se mohly kvantifikovat: , Jak se dá racionalizovat a kvantifikovat soutěž v gymnastice, v estetice? Odpověď je zřejmá. Sestavit intervalovou škálu a řadu rozhodčích a vzít aritmetický průměr subjektivního hodnocení... Nadia Comeneciová skórovala v Montrealu přesně 79,275 bodů, o nic méně ani o nic více." Je zcela jasné, že vzrůstající důraz na kvantitu může někdy nepříznivě ovlivnit kvalitu hry nebo sportu. Například basketbalová hvězda, která je motivovaná touhou individuálně vyniknout a dosáhnout co největšího počtu bodů, může mít negativní vliv na své spoluhráče a celkový výkon týmu. Ale tohle není v dané oblasti nejzákladnější problém. Ten je v pokusech mcdonaldizovat sporty snahou zmaximalizovat věci, jako je například skóre, na úkor kvality hry. V basketbalu vedly tyto snahy k zavedení 24 vteřinových hodinek pro profesionální sportovce a 45 vteřinových hodinek pro školní atlety. To znamená, že tým, který se dopustil přestupku, se musí pokusit o hod během 24 nebo 45 vteřin. Není to tak dávno, co košíková byla mnohem pohodlnější hra. Tým přihrál míč a mohl čekat, jak dlouho chtěl, než hráč zaujal pozici pro dobrý hod. Basketbaloví fanoušci té doby se bavili strategií a manévry hráčů na hřišti. Ke konci hry se mohl tým, který měl malý náskok, pokusit "zmrazit" míč, to znamená neriskovat další střelbu, při které by měl protivník příležitost zmocnit se míče a snížit rozdíl skóre nebo dokonce vyhrát.
V několika posledních desetiletích vedení školního a profesionálního basketbalu rozhodlo, že fanoušci, vychovaní v mcdonaldovské éře, chtějí vidět rychlejší hru a mnohem více gólů. Jinými slovy, fanoušci čekali od basketbalu to, co dostávali od svých rychloobslužných restaurací velkou rychlost a větší množství.
Věřilose,zřej'me vsprávně,žerychlejšíhrasvětšímskórebudemít větší návštěvnost a vyšší zisk. Ale mnoho basketbalových milovníků cítí, že styl "běž a střílej" negativně ovlivnil kvalitu hry.
Dávno zmizely různé individuální i týmové manévry a strategie, které pro mnohé činily hru tolik zajímavou.

Odpadkový žurnalismus, GPA, zvuková sousta a jednání z pozice síly

Zajímavým příkladem preferování kvantity před kvalitou jsou noviny USA TODAY, známé pro svůj "junk-food" (odpadková potrava - pozn. překlad.) žurnalismus, protože v jejich článcích zcela chybí podstata děje. Namísto podrobných popisů událostí, USA TODA Y nabízejí velký počet krátkých textů, které se dají rychle a snadno číst. Je to ten druh novin, který se dá přečíst, zatímco konzumujete jídlo v rychloobslužné restauraci. Jeden z manažerů řekl: "USA TODA Y musí prodávat novinky a informace rychle a tvrdé" Jiný pozorovatel zdůraznil souvislost nedostatečného zájmu novin o kvalitu s rychloobslužnou restaurací takto.
"Jako rodiče, kteří každý večer berou své déti do různých rychlojídelniček a v ledničce udržují zásobu Zmrzliny, USA TO DA Y dává svým čtenářům j'en to, co chtějí. Žádný špenát, žádné otruby, Žádnáj'átra." Vzdělávání je další instituce se zvýšeným důrazem na kvantifikaci. Celý vzdělávací systém je založen na stupních a stupňových průměrech (tzv. GPA) a kvalitě vyučování se moc pozornosti nevěnuje. Střední škola i nástavby se dají shrnout do jediné zkratky - GPA (grade point average - pozn. překlad). Studenti, vyzbrojeini GP A, mohou podstoupit další zkoušky, jako PSAT, SAT a GRE. Vyšší a profesionální školy se pak podívají jen na tři nebo čtyři písmena a rozhodnou, zda studenta přijmou, či nikoli.
Na druhé straně i studenti se mohou pro případné studium rozhodnout na základě číselného ohodnocení univerzity. Dozví se tak odpovědi na podobné otázky jako: Je toto jedna z 10 nejlepších univerzit v zemi? Je výuka fyziky mezi 10 nejlepšími? Jsou jejich sportovní týmy mezi nejlepšími?
Potenciální zaměstnavatelé se mohou rozhodnout, jestli zaměstnají absolventa na základě jeho skóre, pořadí ve třídě nebo na základě hodnocení univerzity, kterou absolvoval. V e snaze zvýšit své naděje na zaměstnání mohou studenti nahromadit spoustu různých diplomů a potom doufat, že zaměstnavatelé budou věřit, že čím delší je jejich seznam, tím lepší je uchazeč o volné místo. Osobní doporučení mohou být důležitá, ale i ta se v dnešní době často píší ve formě numerického hodnocení (například: "patří mezi nejlepších 5 0/0 ve třídě", nebo "ve skupině 25 studentů je pátý").
Počet diplomů, které vlastníte, hraje důležitou roli i v jiných situacích, než je získávání zaměstnání. Například lidé různých profesí stále více používají dlouhou řadu titulů za svým jménem, aby přesvědčili potenciální klienty o své způsobilosti. (Stejně jako moje BA, MBA a PhD by měly přesvědčit čtenáře, že jsem způsobilý napsat tuto knihu.) Jeden odhadce pojišťovny se zkratkami ASA, FSVA, FAS, CRA a CRE za svýmjménem řekl: "Čím více písmen máš za jménem, tím vétší doj'em déláš na své (potenciální) klienty." Přesto je jasné, že pouhý výčet diplomů nám řekne jen velmi málo o způsobilosti osoby, která je získala. Navíc, tento důraz na množství diplomů přivedl některé lidi na nápad vymyslet si písmena za svým jménem. Například jeden vedoucí tábora si přidal písmena ABD za jméno, aby udělal dojem na rodiče potenciálních uživatelů tábora. T ato písmena mohou oslnit laiky, ale všichni vysokoškolsky vzdělaní lidé vědí, že jde o neformální a spíše negativní označení All But Dissertation: Vše až na dizertaci - pro lidi, kteří ukončili kurzy a zkoušky, ale nenapsali dizertační práci. Pozoruhodné je také přibývání organizací, jejichž jediným důvodem existence je zásobování lidí bezvýznamnými diplomy, často zasílanými poštou.
Důraz na kvantifikaci faktorů je dokonce běžný i mezi univerzitními profesory. Stále více nástavbových škol a univerzit používá k hodnocení svých studentů sazebníkové formuláře a systémy. Každý kurz je hodnocen v různých dimenzích také studenty.
Všechny oblasti se hodnotí škálou od 1 do 5, kde l je nízké a 5 vysoké hodnocení. Ke konci semestru profesor dostane vysvědčení s hodnocením svého vyučování a skóre různých dimenzí ve vztahu k vyučování. Pro studenty, kteří by se chtěli vyjádřit ke kvalitám svého učitele, zbývá malý, nebo vůbec žádný prostor.
I když ocenění studenty jsou v mnoha směrech žádoucí, mají také nešťastné následky. Například mnozí dávají přednost učitelům s hereckými schopnostmi a smyslem pro humor a těm, kteří na ně nekladou příliš vysoké požadavky. Profesor, který má vysoké nároky na studenty, obvykle nedopadá v sazebníkovém systému dobře, i když kvalita jeho výuky (například množství a hloubka myšlenek) může být mnohem lepší než u typu učitele - herce.
Kvantitativní faktory jsou důležité nejen v učení, ale i ve výzkumu a publikacích. Tlak ("publikuj nebo zahyň") na vzdělance v mnoha nástavbových školách a univerzitách vede ke snaze publikovat co nejvíce prací. Resumé s dlouhým seznamem článků a knih je lepší než s krátkým. Tenhle důraz na kvantitu má neblahé následky, protože vede profesory k publikování méně kvalitních prací, ke spěchu dát dílo do tisku dříve, než je pořádně zpracované, anebo ke snaze publikovat s menšími obměnami stále jedno a totéž.
Dalším kvantitativním faktorem jc odstupňování podle místa, ve kterém je práce publikována. V e vědě jsou vysoce hodnoceny články v profesionálních časopisech, kdcžto knihy jsou ccněny méně. Knihy jsou zase hodnoceny více v humanitních oborech, tam jsou váženější než články v časopisech. V těch oblastech, které preferují knihy, je dále důležité, který vydavatel knihu vydal (například univerzitní vydavatelství jako je University of Chicago Press). Takové hodnocení je pak automaticky vyšší než od některých jiných vydavatelů (jako jsou komerční nakladatelství, nebo tak zvaný "vanity press", tj. nakladatelství, které vydá každou knihu, za kterou autor zaplatí alespoň část nákladů).
Profesionální časopisy mají ještě daleko komplikovanější hodnocení. Například v sociologii vyvinuli sazebníkový systém, ve kterém mají některé profesionální časopisy vysoké hodnocení, jiné střední a jiné nízké. Takže publikace v prestižním American Sociological Review dostávají 10 bodů (což je maximum) a jiné články v mnohem méně prestižním (abych se někoho nedotkl, tak jsem si jeden vymyslel) Antarctic Journal of Sociology dostanou jenom l bod. S takovým systémem je možné ohodnotit publikace všech sociologů na světě. Podle něho profesor, jehož publikace získaly 340 bodů, by měl být dvakrát lepší než ten, jehož publikace dosáhly jen l70 bodů.
Jako obvykle má tento důraz na kvantitu nepříznivý dopad na kvalitu. Jednak je nepravděpodobné, že by kvalita profesorovy celoživotní práce mohla být zredukována na jednoduché číslo.
Opravdu je nemožné kvantifikovat kvalitu myšlenky, teorie nebo objevu. Za druhé, tento systém se zabývá kvalitou jenom nepřímo. To jest, sazební hodnocení se týká kvality časopisu, ve kterém byl článek publikován, a ne kvality článku samotného. Nikdo se tu nesnaží hodnotit ani kvalitu textu, ani jeho přínos oboru, Hodnocení časopisu je tedy ubohou náhražkou za hodnocení vlastního článku. Některé velmi bídné článkv se objeví ve vysoko hodnocených časopisech a jiné vynikající jsou v nízko hodnocených. Za třetí, vzdělanci, kteří píší málo, ale produkují vysoce kvalitní práce, nedopadají v tomto systému hodnocení dobře, Naproti tomu ten, kdo vyplodí hromadu průměrné práce, může obdržet mnohem vyšší hodnocení. Tím tento systém odměňuje za počet publikačních prací, ať už jsou dobré nebo nejsou. To může vést ctižádostivé sociology (i všechny ostatní ve většině akademických oborů) k závěru, že si nemohou dovolit strávit léta vybrušováním jedné práce, protože by se jim to v bodovém skóre moc nevyplatilo. Systém, který zdůrazňuje kvantitu publikací, si sám říká o to, aby měl spousty slabších prací.
V e snaze hodnotit kvalitu práce přinesly vědy další kvantifikovatelná měřítka. Takovým měřítkem například je, kolikrát se o práci určité osoby zmiňují díla těch ostatních. Předpokládá se, že důležitá a vlivná práce vysoké kvality bude častěji používána a citována ostatními. Z toho, se vyvozuje, že čím častěji je práce citována, tím má větší kvalitu. Každoročně jsou publikovány četné citační indexy. Indexy mohou být použity ke zjištění počtu citací ve zmíněném roce pro každého odborníka (jehož práce byla citována ostatními) na celém světě. Můžeme zjistit, že práce jednoho sociologa byla citována 140krát a práce jiného jenom 70krát. Následuje závěr, že práce prvního sociologa je dvakrát lepší než práce druhého.
Znovu tady narážíme na stejný problém, zdali skutečně hodnotíme kvalitu, když zdůrazňujeme kvantitu. Může být vliv akademické osobnosti zredukován na jednoduché číslo? Co když pár zásadně důležitých myšlenek je mnohem důležitější než početné triviální citace jiného odborníka? Kromě toho, pouhá skutečnost, že práce byla citována jinými odborníky, nám neříká nic o tom, jak jí bylo využito. Bezcenný kousek díla může být mnoha lidmi napadán a tím i citován v jejich pracích, což pro tvůrce znamená body za vysoký počet citací. Naproti tomu velmi důležitý kousek textu může být z různých důvodů (např. může předejít svoji dobu nebo být příliš důmyslný a tím těžko srozumitelný ostatním akademikům) ignorován, což dokazuje, že kvantitu nelze převést na kvalitu tak snadno.
Donald Kennedy, prezident Stanfordské univerzity (už tam nepůsobí), svého času ohlásil změny v důrazu na počet publikací, které bude univerzita požadovat na členech fakulty při přijímání, postupu a jmenování do funkcí. Byl přímo rozrušen zprávou, která naznačovala, že "témér polovina členů fakulty véří, že se jejich odborné práce pouZe počítaj'í, ale nehodnotí, když se roZhoduj'e o jej'ich osudu." Kennedy řekl: "Za prvé doufám, že se mnou souhlasíte, že použití pouhého výčtu odborné produkce prijmenování je prohnilý nápad.. .Nadprodukce rutinní odborné prácej'ej'eden z nej'horšíchproj'evů současného akademického života.. skutečné důležitá práce se v tom celém objemu ztratí. Je to plýtvání časem a cennými Zdroj'i."
Aby se vypořádal s tímto problémem, Kennedy navrhoval omezit počet publikací, nutných při rozhodování o postupu. Doufal, že navrhovaný limit by mohl "zvrátit otřesné presvédčení, že počítání a vážení jsou důležité prostředky pri hodnocení fakultního výzkumu".
Zůstává sporné, jestli Stanford, nemluvě už o zbytku amerických univerzit, bude schopen důraz na kvantitu oproti kvalitě nějak omezit.
V elký počet zajímavých příkladů zdůrazňujících zejména to, co může být kvantifikováno, nabízí i politický sektor. Političtí kandidáti jsou posedlí svým hodnocením v politických anketách, často své postoje přizpůsobují a jednají na základě toho, co jim řeknou organizátoři těchto anket. Podle nich se orientují i lidé jmenovaní do úřadů. Výsledky hodnocení se jeví důležitější než kvalita a charakter postoje, i než to, zdali politik upřímně věří v tyto kvality. V předcházejícím textu jsme se zabývali vlivem televize na sporty. Televize rovněž v mnoha směrech ovlivnila politiky, zvláště jejich politické řečnění. V prezidentské kampani v roce 1984 si našel cestu do celonárodních zpráv projev, který trval pouhých 15 vteřin. O čtyři roky později byla doba takového projevu (nazvaného "zvukové sousto") snížena na 9 vteřin. Protože politické projevy jsou přizpůsobovány televizním zprávám a ne přímým posluchačům, stávají se stále kratší; v průměru méně než 20 minut, a to ještě včetně potlesku. Jádro kandidátova projevu je v 10-15 vteřinové části, která bude zachycena národní televizní sítí. Před objevem televize politické projevy v rozhlase trvaly zpočátku hodinu. Okolo roku l940 to bylo už jenom 30 minut. V začátcích televize trvaly asi stejně dlouho, ale rychle se zkracovaly až na dobu 5 minut. V 70. letech byly většinou nahrazeny 60ti vteřinovou reklamou. Podobně i v dnešních prezidentských debatách mají kandidáti jen minutu nebo dvě na to, aby vyjádřili svůj názor na daný problém. Porovnejte si to s tímto: V roce 1858 kandidáti Lincoln a Douglas mluvili každý plných 90 minut v každé ze sedmi senátorských debat na téma ~ budoucnost otroctví v teritoriích.
Absolutní mánie pro čísla se objevuje v zahraniční politice ve věci nukleárního odstrašování. I když studená válka skončila a toto téma je méně důležité a méně viditelné, ani Spojené státy ani Rusko se nevzdávají svých možností odstrašovat druhého od nukleárního útoku. Obě strany mají nukleární arzenál, schopný několikrát zničit celý svět, nicméně úsilí projednávat smlouvy o snížení počtu nukleárních zbraní se často utopí v pokusech přesně odhadnout "relativní převahu" druhého.
I když přesné míry jsou nepochybně důležité ve snaze docílit rovnováhy při oboustranném snižování jaderných zásob, obě země upadají do číselných detailů a zapomínají, že by mohly eliminovat většinu svých nukleárních zbraní a být stále ještě schopny zničit jedna druhou, anebo celý svět.

Pacienti, peníze a zisky

v ziskových zdravotnických organizacích (jako je např. Humana) se vyvíjí tlak na lékaře a ostatní zdravotnické pracovníky, aby přispívali ke zvýšení zisků korporace. Odvozujeme od toho, že je tu snaha kvantifikovat různé aspekty lékařské praxe (např. počet návštěv pacientů a čas, který je jim věnován). Korporacím je umožněno snižovat náklady a zvyšovat zisky, když se zkrátí čas, věnovaný pacientovi, a zvýší se počet pacientů za den. Všechen ten důraz na kvantitu může ohrozit kvalitu lékařské péče. Zisky se dají zvyšovat několika způsoby, například tím, že se lékaři nutí, aby strávili kratší čas s pacienty, aby měli více pacientů, aby nepoužívali důkladné diagnostické a léčebné metody, aby nebrali pacienty, kteří nemusí mít dost peněz, a vybírali si pacienty s takovými chorobami, kde bývá vyšší zisk. Ziskové zdravotní organizace nejsou jediné, které tlačí medicínu k větší počítatelnosti. Všechny zdravotní byrokracie se ubírají stejným směrem.
Dokonce i neziskové zdravotní organizace (např. organizace nemocnic a udržování zdraví ~ HMO) pociťují tlak zvenčí a zaměstnávají profesionální manažery, kteří zavádějí důmyslné účetní systémy. Právě to byl důvod, pro který 25 dnů stávkovalo l60 členů Svazu lékařů ve W ashingtonu, D. C. ,v roce 1986 proti svému zaměstnavateli HMO, Zdravotní skupinové asociaci.
Stávkou protestovali proti požadovaným počtům návštěv a ošetřených pacientů, i proti celému systému odměn, závislém na produktivitě.
Medicínu nutí k většímu kalkulování i tzv. třetí účastníci, jako jsou zdravotní pojišťovny a předpokládané platby federální vlády, které závisejí na diagnostických skupinách. Rychle vzrůstající náklady na zdravotnictví vzbuzují obavy platících pojišťoven, které si určují, za co budou platit a kolik budou platit. Takže třetí platící účastník si může vyhradit, že nebude platit za některé zákroky, nebude platit hospitalizaci při některých operacích nebo bude platit jenom omezenou sumu pro daný zákrok. T ohle všechno odvádí pozornost od kvality lékařské péče. Jak jeden lékař řekl (i když s poněkud romantickým a nerealistickým pohledem své profese), doktoři jsou "j'ediní, kdo myslí na pacienta jako na individuální osobu. . .a ne j'ako na dolarové znamení."

Zvýšená produktivita práce a prvotřídní muži

vraťme se teď do světa práce, kde se Taylorův vědecký management usilovně snažil předělat všechno, co se týkalo práce, do kvantifikovatelných dimenzí. Namísto nepřesných pravidel, plynoucích ze zkušeností pracujících, vědecké řízení vyvinulo přesné měření toho, kolik práce musí každý udělat a kolik námahy a pohybů na to bude nucen vynaložit. Všechno, co se dalo, bylo zredukováno na čísla, která se potom dále analyzovala pomocí matematických vzorců. Kvantifikace byla zřejmým cílem prvních T aylorových prací, kde se snažil zvýšit objem surového železa, které by dělník naložil za den. Sám T aylor říkal: "Zjistili j'sme, že tahle skupina nakládala průmérné 12,5 tuny na jednoho muže za že den. Byli j'sme překvapeni, když při studování materiálů vyšlo najevo, že prvotřídní nakladač železa by měl zvládnout néco mezi 47 až 48 tunami denné namísto 12,5." Aby docílil téměř zčtyřnásobení pracovního výkonu, pustil se T aylor do pečlivého studia práce nejproduktivnějších pracovníků (které nazýval "prvotřídní muži"). Jejich práce byla rozdělena na základní elementy a každý krok byl sledován se stopkami a měřen na setinu minuty. Na základě této pečlivé studie našli T aylor a jeho spolupracovníci nejlepší způsob, jak nakládat železo. Potom vyhledali dělníka, kterého by mohli nějak motivovat k takové práci. Byl jím schopný, peněz žádostivý pracovník jménem Schmidt. (Jeho kolega o něm řekl: "Každý penn}jepro ného velkýjako kolo u vozu.") Zeptali se ho, jestli chce být "vysoce ceněným, prvotřídním mužem". T aylor předvídavě použil ekonomický podnět a nabídl mu 1,85 dolaru za den (namísto obvyklých 1,l5), když bude pracovat přesně podle jeho návodu. Po pečlivém výcviku a dohledu Schmidt dosáhl rychlejšího výkonu (a většího platu), a potom byli podobným způsobem vybíráni a vycvičováni i ostatní dělníci. Po Schmidtovi a jeho následovnících bylo požadováno udělat 3,6krát více práce za 60% zvýšení platu. Taylor toto vykořisťování obhajoval různými způsoby.
Například tvrdil, že by nebylo spravedlivé vůči dělníkům v ostatních oblastech, aby pracovníci se surovým železem vydělávali 3,6krát více než ostatní. Dále prohlašoval, že on a jeho spolupracovníci rozhodli (samozřejmě bez porady se samotnými dělníky), že větší podíl na zisku by nebyl ku prospěchu pracujících. Pro Taylora "nosič železa s 6O%o zvýšením mzdy není človék k politování, ale k blahopřáni"'.


Silikonové čipy a plastické peníze

Tuto kapitolu nemůžeme uzavřít, aniž bychom se nezmínili o vlivu počítačů na kvantifikaci. Tendence kvantifikovat prakticky všechno byla rozvojem a rozšířením počítačů velice urychlena.
První počítač byl sestrojen v roce 1946. V ážil 30 tun, bylo v něm ~ zapojeno 19 000 vakuových trubic, zaplňoval celou místnost a měl velice omezenou kapacitu. Nyní máme mnohem solidnější počítače s nesrovnatelně větším výkonem, nemluvě již o malých computerech, které zaneřáďují doslova každou kancelář i mnoho domovů. Masivní rozšíření počtu a kapacity počítačů a rovněž i schopnost vyrábět stále menší přístroje bylo umožněno objevem silikonových čipů v 70. letech. Čip je plátek silikonového krystalu, velikosti asi poloviční, než je nehet. Nahradil mnohem větší tranzistor, který byl předtím používán místo původní vakuové hadičky. Silikonový čip tvoří potřebný elektronický okruh v mikroskopických rozměrech, takže počítače mohou být stále menší (například laptopy a notebooky), stále silnější, levnější a (což je z hlediska této knihy nejdůležitější) schopnější stále rychlejší kalkulace. Kdyby nebylo počítačů, mnoho aspektů současné, kvantitativně orientované společnosti by nemohlo existovat, nebo by muselo být podstatně modifikováno. Příklady využití počítačů zahrnují:

* Registrace ohromného počtu studentů ve státních univerzitách, zpracování jejich známek a soustavné přepočítávání odstupňovaného průměru.

* Rozsáhlé lékařské testování, kdy je pacient nucen podstoupit řadu krevních a močových testů a výsledky se vracejí ve formě čísel, vztahujících se k různým faktorům a k rozpětí normálních hodnot. Počítač tak umožňuje efektivní diagnostikování zdravotních problémů.

* Vývoj a rozsáhlé použití úvěrových karet. ("Plastické peníze" jsou daleko efektivnější než placení v hotovosti. Je to lepší prostředek k utrácení peněz.) Používání kreditních karet umožnil právě počítač, který tak dal zákazníkům možnost masivně utrácet a obchodům masivně prodávat.

* Schopnost televizních sítí oznámit nám téměř okamžitě výsledky voleb či nepřetržitě přenášet politické ankety nebo ohlasy na televizní pořady.

Naše společnost by se nepochybně tak jako tak pohybovala ve směru zvýšené kvantifikace, ale pokrok v počítačové technologii tento pohyb nesmírně urychlil a rozšířil.


Závěr

Počítatelnost či důraz na kvantitu, a to často ke zhoubě kvality, je druhou dimenzí mcdonaldizace. V rychloobslužných restauracích je toho nejlepším příkladem Big Mac. Různé formy zábavy jsou charakterizovány spíše kvantitou než kvalitou, například hromadné zájezdy, rozhodnutí, které programy zůstanou na televizní obrazovce, či použití 24 vteřinových hodinek v profesionální košíkové. Důraz na kvantitu se projevuje v řadě různorodých oblastí, třeba v nástavbových školách a univerzitách, ve "zvukových soustech" několikavteřinových politických projevů, nebo v "měření sil" při jednáních o nukleárním odzbrojení. V e zdravotnictví se objevuje zvýšený důraz na počet pacientů, objem vydělaných peněz a výši zisku. V e světě práce pomohl taylorismus zaměřit pozornost na množství práce, vykonané za určitý obnos peněz. A nakonec počítače umožnily dramatický vzestup významu věcí, které mohou být počítány a to znamená opět spíše vzestup kvantity než kvality.


Další kapitola